Otevřel jsem si školu karate v Praze, říká bronzový medailista z ME 2011 Štěpán
Bystřice pod Hostýnem, Praha (ome) – „Mám asi padesát medailí, ale už to nepočítám,“ řekl mi před dvěma lety úspěšný bystřický karatista Jakub Štěpán. Od té doby jich do své sbírky pár přidal. Naposledy to byl bronz z Izraele. Zde zápasil proti soupeřům z Kypru, domácího Izraele, Ukrajiny a Polska. Navíc se mu pomalu začíná plnit jeho sen – dělat svůj milovaný sport naplno.
Jaké úspěchy jste v poslední době zaznamenal?
Po našem posledním rozhovoru jsem letěl do Brazílie na mistrovství světa 2010, ale bohužel jsem se nedokázal protlačit do finálových zápasů a skončil jsem bez medaile. V dubnu následujícího roku jsem pošesté obhájil titul mistra ČR a tím jsem také potvrdil svou roli v reprezentaci a mohl se účastnit mistrovství Evropy 2011, které se konalo v Izraeli. Tam se podařil velký úspěch a přivezl jsem bronzovou medaili v kumite team (zápas) v kategorii senioři.
Když jsme spolu mluvili minule, řešil jste problém s MS 2010 a nedostatkem financí. Jak se vám nakonec podařilo dát dohromady potřebný peněžní obnos?
Podařilo se nám sehnat pár sponzorů, kterým bych chtěl tímto poděkovat. Nebýt těchto společností, start na MS 2010 a ME 2011 by byl ohrožený. Byly to tyto společnosti: Josef Pospíšil s.r.o., Martina Malíková – Jibos, Bonus777, Navys, Vanderka Express s.r.o., Torrol logistic s.r.o. a město Bystřice pod Hostýnem.
Již bylo řečeno, že jste bohužel skončil bez medaile. Jak se vám ale líbilo prostředí, země?
Země je to velice zajímavá, lidi příjemní. Rádi vás pohostí. Bohužel jsme si tam moc neužívali, převážně jsme trávili čas v tělocvičnách.
Před dvěma lety jste také snil o tom, že by bylo úžasné, kdybyste se mohl v budoucnu věnovat karate profesionálně.To se vám začíná vyplňovat.
Pár měsíců po maturitě jsem se rozhodl, že se přestěhuji do Prahy a otevřu si svou školu karate. I když je v hlavním městě obrovská konkurence, tak i přesto se můj nový klub velice dobře rozjíždí a vznikají nové pobočky po celém městě. Zatím máme dvě tělocvičny na Praze 4 a 10. Název klubu je Centrum tradičního karate Praha a máme také své webové stránky www.centrum-karate-praha.cz. Od příštího měsíce otevíráme další pobočku, ale ta bude určena jen pro ženy. Následující školní rok bych chtěl otevřít další dvě pobočky, ale uvidíme zda to bude časově únosné.
Jaké úspěchy slaví vaši svěřenci?
Svěřenců z mého mateřského klubu v Bystřici, kteří pravidelně jezdí na turnaje a pravidelně se umisťují, je dost. Další medailistkou z mistrovství Evropy byla Jana Matelová, která působí v bystřickém klubu karate a získala bronzovou medaili v kogo-kumite seniorky. Z pražského klubu zatím moc svěřenců na závody nejezdí. Ale doufám, že i oni budou vozit v nejbližší době medaile.
Stále si zápasy nahráváte a konzultujete je se svými trenéry? Spolupracujete se stále stejnými trenéry?
Ano, spolupracuji pořád se stejnými trenéry. Není důvod si stěžovat, nebo dokonce měnit. Snažím se nahrávat si co nejvíc zápasů a poučit se z chyb, které jsem udělal.
Jak velký problém je v současnosti se scháněním peněz?
V dnešní době sehnat sponzoring není zrovna jednoduché, chce to vytrvalost a hodně potencionálních firem, které by mohly mít zájem o sponzorování.
Pokračujete na nějaké vysoké škole nebo už jen pracujete? Čas je váš nepřítel, stále znáte způsob, jak vše skloubit dohromady
Pořád dálkově studuji na Univerzitě Palackého v Olomouci – obor management sportu a trenérství, ale musel jsem studium na jeden semestr přerušit. S časem je to čím dál horší, propagace klubu je celkem časově náročná a dělám jí, dá se říct, skoro sám. Jednodušší by byly reklamy, billboardy, rádia, televize, ale ty jsou finančně n
áročné. Po návratu z Izraele měla média po nějakou dobu alespoň malý zájem a nemusel jsem platit drahé reklamy.